Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic uveřejnila v říjnu závěrečnou zprávu projektu, v jehož rámci měřila blíže neurčeným způsobem míru svobody tisku ve 139 zemích světa. Česko zařadila až na 41. místo. Hůře v Evropě dopadla jen Bosna a Hercegovina a Jugoslávie. Nelichotivé umístění vzbudilo u nás minimální ohlas a Miloš Čermák je ve svém článku pro Lidové noviny (30. 10.) dokonce marginalizoval jako nedoložené.
K obraně připraveni
Dobrým pomocníkem se při takovém zpytování může stát čtyřicáté výročí události, jež se do dějin žurnalistiky zapsala jako „Spiegelaféra“. Má-li nám ovšem posloužit, neobejdeme se bez její obsáhlejší rekapitulace, kterou si ostatně tak jako tak zaslouží.
26. října 1962 večer napochodoval komisař Karl Schütz a sedm jeho podřízených s pistolemi do hamburské redakce časopisu Der Spiegel, aby zabavili písemnosti a předměty, které měly potvrdit domněnku státního zástupce Sigfrieda Bubacka, že se tento prestižní týdeník v 41. čísle článkem Podmínečně připraveni k obraně dopustil vlastizrady, neboť zveřejnil vojenská tajemství. Schützovo komando vyklidilo a zapečetilo redakci, domovní prohlídky pak byly vykonány i v bytech některých redaktorů. Do vazby šel 27. října vydavatel Rudolf Augstein (strávil tam 103 dnů) i oba šéfredaktoři Johannes Engel a Claus Jacobi. Přechodně zadrženo bylo celkem šest redaktorů.
Reakce byla nečekaná: za týdeník se postavili všichni novináři, vydavatelé, univerzitní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
