Byla jednou jedna politická strana, která projevovala upřímný zájem o protibyrokratické reformy, otevřenou společnost a hospodářský růst. Nikdo ji nemohl podezírat, že by z populistických důvodů případně souhlasila se zvyšováním daní a jinými pro ekonomickou motivaci ničivými kroky. Nebo že by byla ochotna vycházet vstříc úzkoprsým či xenofobním náladám mezi lidmi. Možná proto se jí nikdy nepodařilo získat sympatie více než zhruba desetiny voličů. Ta strana se jmenovala Svobodní demokraté (FDP). Byla jí přisuzována role jazýčku na vahách německé politiky. Dnes je v troskách.
Její pád je spojený s Jürgenem Möllemannem, donedávna klíčovým stranickým stratégem. V roli místopředsedy strany rozjel na jaře tzv. projekt 18, s cílem, aby liberálové v zářijových volbách získali 18 % hlasů, ba aby se jejich představitel poprvé v dějinách stal kancléřem. Místo toho však FDP obdržela jen 7 %, takže skončila dokonce i za Zelenými.
Möllemannův projekt spočíval přesně v tom, co bylo straně vždy proti srsti. Chtěl lovit v kalných vodách xenofobních nálad. Snažil se prolomit německou poválečnou zásadu, že antisemitismus nelze hájit právem na svobodu vyjadřování. Myslel si, že letitá tabuizace protižidovských postojů leze lidem v Německu na nervy a že budou jen rádi, když to někdo řekne hezky od plic. Domníval se, že přebere hlasy voličů, kteří obvykle volí malé, krajně pravicové strany. Vše korunoval prohlášením, že si Židé mohou za antisemitismus sami. Sesypala se na něj za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
