Kritizovat druhé se považuje v novinářském světě za jednu z prvních ctností. Důkazem je už to, že kritická média užívají nejvyšší úcty, i když jejich finanční výnosy se nedají srovnat s médii, která produkují zábavu. Dobrá kritika dokáže mnoho. Tvrdým slovem osvětlí scénu, připomene problém a ukáže jeho dosud neznámé detaily. To se ukázalo i v diskusi o bouračce předsedy poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Byl v Mladé frontě Dnes tvrdě kritizován za to, že zneužil poslaneckou imunitu a vyhnul se pokutě. Zaorálek kontroval, že se pokutě nevyhýbal a poslanecký průkaz předložil z povinnosti při vyšetřování. Za to se mu dostalo kritiky od kolegy Ivana Lampera, že nechce přiznat chybu.
Debata je užitečná v tom, že opět připomněla nesmyslný institut poslanecké imunity, která platí i mimo zdi sněmovny a dělá ze zákonodárců občany lepší kategorie. Jsou jimi, i když si to nechtějí přiznat, i když jim můžeme věřit, že ji užívat nechtějí a že jim ve skutečnosti dělá jen problémy. V demokracii je takový institut nezdravý a měl by se zrušit, v horším případě omezit. Pokud by přestala imunita platit při dopravních nehodách, už to by byl nesmírný úspěch zmíněné debaty.
Kritická metoda tak opět prokázala svou užitečnost, znovu se ale ukázalo i to, že k nápravě nestačí. U kritiky nevadí, když se stane sama sobě účelem – ten se třeba najde někdy později. Může být ale příliš razantní na to, aby umožnila řešení problému. Příliš tvrdá slova likvidují důvěru dokonce i u…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
