Ještě nikdy nestály dvě nejvyšší soudní instance České republiky v tak ostrém sporu. Rozepře mezi Nejvyšším a Ústavním soudem se otevírá znovu po čtyřech letech. A znovu jde o Svědky Jehovovy, náboženskou společnost odpírající armádní službu.
V roce 1953 jehovista Vladimír Wais odmítl po nástupu do kasáren převzít uniformu i zbraň. Šel raději na dva a půl roku do vězení. Všem podobným nešťastníkům dal v roce 1998 šanci požádat o rehabilitaci průlomový verdikt Ústavního soudu. Podle soudců i v stalinistickém Československu existovala na papíře svoboda vyznání. Jenže stát nedával alternativu k vojenské službě, a kdo bral víru poctivě, neměl jinou šanci než jít do basy. Odpor jehovistů v 50. letech nebyl úmyslný trestný čin, rozhodl Ústavní soud, rozsudky nad nimi byly v rozporu s „principy demokracie“, a mají se tedy zrušit (jak to umožňuje zákon o rehabilitacích).
Nálezem se poté v šestapadesáti případech řídil i Nejvyšší soud. Pouze jeden jeho senát, pod vedením JUDr. Františka Púryho, zarputile odmítal jehovisty rehabilitovat. Náboženská svoboda neznamená podle Púryho beztrestnost pro odpírače a také některé demokracie nedávají alternativu k vojně (Púry ale neuvádí konkrétní příklad). Nejvyšší soud se proto na případu Wais rozhodl sjednotit názory a svolal tzv. velký senát. Jeho devět členů se 17. října přidalo na stranu Púryho. Pod verdiktem jsou podepsány takové autority trestního práva jako Zdeněk Sovák, Pavel Šámal nebo Stanislav Rizman.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
