Pohled z kopce Bavorského lesa do údolí znamená šok. Tisíce mrtvých stromů po náletech kůrovců. Holá a uschlými stromy porostlá krajina, kde se neozve ani hlásek, vše na kilometry dokola je tiché. Tak vypadá německá strana hranice Šumavy a Bavorského lesa. Když se ale z výšky sejde dolů, tak na mrtvých kmenech, ať už stojících nebo tlejících na zemi, vyrůstá nový život. To je také Bavorský les, kde se proti kůrovci rozhodli nezakročit. Šumava se naopak díky kácení stromů v národním parku dostala na „černou listinu“ ekologických organizací a pro správy světových obdobně chráněných oblastí slouží jako odstrašující případ.
Tiše se díváme
Národní park je nevyšší kategorií chráněného území. Člověk by neměl vlastně do jeho života vůbec zasahovat. Měl by se jen tiše dívat, jak se příroda o sebe postará sama. Tento názor je prioritou pro Reinera Pöhlmanna, mluvčího Národního parku Bavorský les. S Pöhlmannem naprosto souhlasí i Jaromír Bláha, vedoucí tuzemského programu Lesy z ekologické organizace Hnutí Duha. „V Bavorském lese zachovali základní myšlenku existence národního parku. U nás v Šumavském národním parku správci do života lesa zasahovali, kvůli kůrovci káceli. Často i zdravé stromy, kvůli kšeftu s dřevem. To nemá být,“ říká Bláha.
„My máme jiný přístup,“ vysvětluje Pöhlmann. „V prvním, bezzásahovém pásmu, necháváme přírodu, ať si dělá, co umí. Bereme kůrovce jako přirozený faktor obnovy příliš…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
