Zbyněk Petráček v komentáři Rada bezpečnosti o Saddámovi (Respekt č. 42/2002) píše: „Za prezidenta Cartera se USA ocitly vůbec nejhlouběji v rámci svého appeasementu vůči komunismu. Sovětský svaz byl usazen v Afghánistánu, Nikaragui, Vietnamu, Kambodži, Angole či Mosambiku, aniž tomu Washington byl schopen účinně čelit. Muselo se čekat až na Ronalda Reagana, jenž postupoval podle hesla chceš-li mír, připravuj válku – a uspěl.“ To je hodně velké zkreslování historie.
Falešná karikatura
Jistě, Carter uzavřel se Sověty dohodu Salt II., stejně jako jeho předchůdci i nástupci přijali jiné smlouvy k omezení jaderného zbrojení. Takzvané „uvolňování napětí“ však nezahájil Carter, ale jeho republikánský předchůdce Nixon, který na domácí půdě vystupoval ostře proti všemu levicovému, na mezinárodní scéně si však padl do náruče s Mao Ce-tungem a Brežněvovi dal jasně najevo, že osudy jeho východoevropských kolonií ho z geopolitické perspektivy nezajímají.
Zatímco však Nixon vytýkal komunismu nanejvýš „bezbožnost“, Carter obrátil pozornost k potlačování lidských práv v zemích Sověty podmaněných. Našim komunistům to velice vadilo, protože jeho důraz na lidská práva souzněl s aktivitami Charty 77. Důkazem jsou i někdejší propagandistické plakáty „Jejich a naše lidská práva“, které byly přímou reakcí na Carterovu lidskoprávní agendu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
