Po úspěšně zvládnutém irském psychodramatu překonala Evropská unie další milník na cestě k velkému východnímu rozšíření. Šéfové vlád 15 členských zemí vytvořili koncem minulého týdne v Bruselu podmínky pro to, aby Česko a dalších devět zemí ukončily vstupní rozhovory v prosinci na evropském summitu v Kodani a vstoupily do EU v roce 2004. Až nečekaně hladce se shodli na finančních podmínkách pro nové členy, kvůli nimž se přitom „patnáctka“ bezvýsledně přela od začátku roku.
Dohoda je dohoda
Je to důležitá zpráva. Nejenže se potvrdila rozhodující a sílící role Evropské rady v institucionálním uspořádání Unie, ale Brusel se stal také svědkem překvapivého oživení „osy Paříž-Berlín“. Gordický uzel rozťali ještě před začátkem schůze prezident Jacques Chirac a kancléř Gerhard Schröder; ostatním pak nezbylo než jejich dohodu potvrdit, což působilo silně jako připomínka starých časů. Chirac a Schröder se ostatně po celou dobu před kamerami snažili popřít rozšířené přesvědčení o naprosté absenci „chemie“ v jejich osobním vztahu. „Francouzsko-německý motor skvěle fungoval,“ radoval se šéf Evropské komise Romano Prodi, spokojený, že konečná dohoda v podstatě potvrdila návrh Komise z letošního ledna. Jiní tak šťastní nebyli. Předsedající dánský premiér Anders Fogh Rasmussen opakovaně přesvědčoval, že bez ohledu na obchod dvou velkých zemí se přece „rozhoduje v patnácti“. A jeho britský kolega Tony Blair dokonce odjel před závěrečnou tiskovou konferencí,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
