Pákistán je problémová země. Ne, že by skutečně musel být, turisté jej tak ale vidí. Z velké části jsou všechny obavy cizinců přehnané. „Strach vyvolávají zahraniční média, tady ale nebezpečí nehrozí. Pákistán je mírumilovný,“ tvrdí Salman Beg, šéf severopákistánské pobočky nadace Agá Chána. S tím sice trochu neladí militantní letáky, které visí po obchodech ve městě Gilgit, či zprávy o teroristických výbojích z okolních hor do indické části Kašmíru, místní lidé ale radí nepodléhat panice: případy násilí vůči cizincům v Pákistánu nepřesahují jinde obvyklou mez. Jaký je tedy dojem po několika dnech pobytu v zemi? Už příjezd do Pákistánu působí z kulturního pohledu poněkud bizarně. Evropan se tu dočká podstatně vřelejšího přijetí než například na Ukrajině nebo v Rusku - překročení hranice muslimského státu provází úsměvy a zdvořilostní fráze, což není málo. Stejně tak první kroky po zastrčené nejsevernější pákistánské vesnici jménem Sust nevypadají jako reakce na příjezd lidí z nemilovaného koutu světa. Autobus z čínského Kašgaru totiž vyklopí pasažéry právě tady, i když Sust leží skoro sto kilometrů hluboko na pákistánském území. Odtud lze přesednout na jakýkoli spoj dál do vnitrozemí směrem ke Gilgitu. Teprve tam však člověk pozná, že to v „zemi čistých“ není až taková idylka. Zaráží například fakt, že na ulicích severopákistánských vesnic a měst nejsou prakticky žádné ženy, a pokud ano, cupitají s taškami přesně v duchu muslimských tradic několik kroků za manželem.…