Co se týče komerční kinematografie, patří Indie k předním velmocem světa, její filmy však slaví úspěchy především na domácím trhu, neboť se řídí podstatně jinými konvencemi, než jakým přivykl globální divák pod euroamerickým vlivem. Etnický svéráz pro něj přitom má nepochybnou přitažlivost, rád se před filmovým plátnem sžívá s nezvyklým prostředím a proniká do tajuplností odlehlejších kultur, požaduje však jejich stravitelné zobrazení, ať už jde o rytmus a spád vyprávění nebo o srozumitelnost symbolů i zavedených klišé. O univerzálně přijatelné vylíčení zvláštností současné indické společnosti se už několikrát úspěšně pokusila režisérka Mira Nairová. Její debut Salaam Bombaj z roku 1988 získal Zlatou kameru v Cannes a byl nominován i na Oscara. Známá je i její adaptace staroindické Kámasútry z roku 1996, jež vznikla v široké mezinárodní koprodukci stejně jako nejnovější snímek Bouřlivá svatba. Vedle Indie se na něm podílely i USA, Francie a Itálie.
Homolkové z Dillí
Romantická komedie z Dillí v době dusného monzunového období vychází vkusu globálního diváka vstříc snad až přespříliš. Hlavní atrakcí sice zůstává indický kolorit, koproducenti jej však jakoby střídavě dolaďovali po svém, takže z výsledku vycítíme americký smysl pro nenáročnou podívanou, francouzsky vytříbenou barevnost a erotickou senzualitu i italský zemitý humor podbarvený melancholií commedie dell'arte. Nejpodbízivěji působí příběh: otec, který se z malých poměrů vypracoval až k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
