„Když mi předával cenu, už jsem věděl, že je lidský člověk, který má rád postižené lidi,“ vzpomíná Jiří Šedý, muž s Downovým syndromem, na chvíli před třemi měsíci, kdy mu prezident Václav Havel předal letošní Cenu Olgy Havlové. „To se pozná podle očí, stačí jen koukat, nic víc,“ říká laureát oceněný za pomoc postiženým lidem, i přes vlastní handicap. V osmileté historii ceny je pan Šedý prvním člověkem s mentálním postižením, který ji získal.
Maluju procítění
Život pana Šedého - Jirky - začal před šestadvaceti lety v Hlinsku. Krátce po prvních narozeninách lékaři rodičům sdělili, že jejich syn je postižen Downovým syndromem a že se mají připravit na to, že se nenaučí ani číst, ani psát - že bude zkrátka nevzdělavatelný. „Byly to bezesné noci, kdy jsem zvažovala, zda mám vůbec sílu postavit se tomu nepříznivému osudu,“ vzpomíná matka Jirky Vlasta Šedá. Před stejným rozhodováním stál i její manžel a Jirkův otec Jiří Šedý. Oba se nakonec společně se sedmnáctiletou dcerou rozhodli vychovávat syna, jako by byl zdravý. V té době ale žádné informace o Downově syndromu nebyly k dispozici. „Překládali jsme si různé německé a anglické brožurky, nevěděli jsme vlastně, co to obnáší. Jednali jsme tedy spíš intuitivně,“ popisuje počáteční tápání otec Jirky. Rodiče se vrhli do výchovy syna s velkou vervou a odhodlání přenesli i na Jirku. V osmi letech se šel do internátní zvláštní školy učit číst a psát - domů se vracel jen na víkendy. "Byl to strašný mezník …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
