Tři týdny po ničivých povodních na Blanensku se začínají postižené obce pomalu vzpamatovávat - lidé vysoušejí svá obydlí a přemýšlejí, kde vezmou peníze na opravu. Starostové těchto obcí mají ale ještě jeden problém navíc - jaká opatření udělat, aby „svá“ sídla před podobnou katastrofou napříště ochránili.
Přijde voda, odejděte
„Už je mi jasné, že potopa světa byla možná,“ říká po letošní zkušenosti starosta dvousethlavé vesnice Crhov Miloš Boček. „Také jsem si uvědomil, že ať vylezu na sebevyšší kopec, nemůžu si být jistý, že mě to tam nespláchne.“ V duchu této filozofie také hodlá starosta dále postupovat: „Proti takové vodě nemá smysl nic stavět. Jenom opravíme silnici, hráz u rybníka a čekárnu.“ Crhov se rozkládá podél nevinně vyhlížejícího potůčku, který prostě nezvládl pojmout nápor vody, jaký před třemi týdny napršel. „Spadlo tady v průměru 18 kýblů vody na metr čtvereční,“ říká pan starosta. „V takovém případě nepomůže ani regulace.“ Pro vesnici tak prý je nejdůležitější, že funguje místní rozhlas, kterým může radnice občany včas informovat o blížící se pohromě. Ke klidu místních opět přispěje i opravená hráz rybníka, díky které se zpomalil příval vody do vesnice.V sousední bezmála dvoutisícové Olešnici mají s povodněmi velkou zkušenost: současný starosta je za svou osmiletou působnost řešil už třikrát. Po minulé vodě zrekonstruovali místní rozhlas a vybudovali tři suché poldry - prostory určené k zachycení přívalových vod. "Mysleli jsme…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
