Mimochodem

Minulé pondělí jsme si s kolegou Zbyňkem zašli po redakční poradě do nedaleké kavárny. Klábosili jsme o významných událostech, jimž chystané číslo našeho listu věnuje pozornost, a širokými okny pozorovali lenivé plynutí letního času. Po chodníku se občas proploužila parnem zemdlená postava, tu a tam kolem projelo auto, marně hledající místo k zaparkování, ale jinak se nic nedělo. „Letos si ta pravá okurková sezona dala na čas, ale snad už konečně vypukne,“ prohodil Zbyněk. „Taky se těším, člověk najednou zjistí, jak pozoruhodné jsou úplně bezvýznamné věci,“ řekl jsem. „Nejlepší bývaly tajuplné šelmy, o kterých nikdo nevěděl, co jsou vlastně zač, jenom že by mohly napadnout i člověka,“ pokračoval Zbyněk. „V první polovině devadesátých let se bez nich v létě žádné pořádné noviny neobešly.“ „Zanechávaly divné stopy, z nichž byli i ředitelé zoologických zahrad paf,“ povzdechl jsem si nostalgicky. „Okurková sezona by se určitě měla vyučovat jako zvláštní žánr na novinářských fakultách,“ usoudil Zbyněk. V pondělí odpoledne je do uzávěrky ještě daleko a kavárna často vypadá jako detašované pracoviště Respektu. Také minulý týden tu posedávalo několik mladších redaktorů. Jednomu z nich se rozezvučel mobilní telefon. Vyšel s ním do letního úpalu, aby měl lepší signál, a za chvíli se vrátil s očima navrch hlavy. Volal mu kamarád z Mladé fronty, že policie právě pozatýkala nájemné vrahy, kteří měli zabít novinářku Sabinu Slonkovou. A platil prý je Srba, bývalý generální sekretář…