Hana Ochová strávila rok svého dětství ve státním dětském domově a její manžel Tomáš dělal v podobném zařízení několik let vychovatele. Zážitky je přiměly k tomu, že v malé vesničce Radhošť u Pardubic založili svůj vlastní dětský domov. Od loňského ledna zde skupince dětí nabízejí možnost jiného života než za zdmi velkých státních ústavů.
Neuměl si zavázat tkaničky
„Ve státním domově děti nikdy nepoznají, jaké to vlastně je - mít tátu a mámu. Potkávají se jen s vychovateli, kteří se u nich stále střídají. A to na děti nepůsobí dobře. Náš model se proto blíží klasicky fungující rodině s dvěma dospělými lidmi, kteří jsou dětem čtyřiadvacet hodin k dispozici,“ vysvětluje Hana Ochová. „Děti, které s námi žijí, mají možnost vidět, jak si projevujeme něžnosti, řešíme konflikty, usmiřujeme se a odpouštíme si. O to vše jsou ve státním zařízení ochuzené. Navíc tu mají svobodu a učí se samostatnosti. Kdykoli si můžou ukrojit chleba nebo si ohřát polévku a plní řadu úkolů,“ doplňuje Tomáš Och. V radhošťském dětském domově Markéta dnes vyrůstá deset dětí. „Dvě, které se narodily nám, jedno v pěstounské péči a sedm z ústavu,“ říká Hana Ochová. Jedním z těch posledních je i devítiletý Pepa. Když se ho před necelým rokem Ochovi ujali, stěží si dokázal zavázat tkaničky u bot. Ačkoli měl být již dávno ve třetí třídě, musel opakovat první. Podle psychologa byl mentálně na úrovni šestiletého dítěte. "Neuměl písmenka, špatně mluvil. Dokonce jsem musela paní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
