Úředníci na kábulském ministerstvu zahraničí jsou k představitelům humanitárních organizací rezervovaní, až nepřátelští. Stěžují si, že se humanitární pracovníci projíždějí po městě v drahých autech, jsou jich tu tisíce, ale žádná práce není vidět. Ministerstvo také začalo vyžadovat informace, pokládané obvykle za důvěrné: chce vědět, jaké platy dávají humanitární organizace svým zaměstnancům. „Nedivte se - máme pocit, že se ve velké míře plýtvá penězi, které jsou určeny na obnovu Afghánistánu. Cizinci tu berou několikatisícové částky v dolarech, ale prakticky za nic,“ říká Hassan, jenž má na ministerstvu zahraničí na starosti registraci humanitárců. Hassan má částečně pravdu: obnova země zdaleka neběží tak rychle, jak by bylo potřebné. Nyní končí „nouzová“ fáze pomoci. Lidé z hladovějících regionů dostali nejnutnější potraviny. Naplno se rozjel i návrat uprchlíků: do svých domovů se vrátily téměř dva miliony lidí. Logicky by měla následovat „rozvojová“ fáze, tedy obnova základní infrastruktury. Místo toho se přešlapuje na místě. Na vině není pasivita humanitárních organizací. Ty mají dostatek projektů na několik let dopředu, ale jenom na papíře. Čeká se na to, až dárci definitivně schválí pomoc v hodnotě 4,5 miliardy dolarů, slíbenou Afghánistánu mezinárodním společenstvím začátkem roku.
OSN v roli prosebníka
„Co možná nejdříve musíme odstartovat rozvojovou fázi,“ říká šéf afghánské pobočky Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Filipo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
