Za jeden týden sedm ministrů odešlo z kabinetu a spolu s třiceti poslanci opustili i vládní stranu. Kdyby se v jakékoli zemi Evropy začala rozsypávat vláda takovou rychlostí a způsobem, jak se teď děje v Turecku, vypukl by poprask. Turecko přitom není „jakákoli“ země Evropy, byť v ní nad Bosporem jednou nohou stojí, a tak pozornost vůči tamnímu dění netřeba složitě zdůvodňovat. Je to jediný zcela sekulární muslimský stát, navíc člen NATO a spojenec USA, navíc už skoro čtyřicet let čekatel na členství v EU, navíc země, která okupuje severní část Kypru, rovněž čekatele EU, a tak by se dalo pokračovat. Přitom má tento sekulární stát v parlamentu silnou islamistickou opozici, silný ústavní soud, který islamistické strany cyklicky zakazuje a tím je nutí k recyklaci pod jiným názvem, i silnou armádu, která sekulární charakter státu střeží a v případě potřeby by zasáhla, a tak by se rovněž dalo pokračovat. Přitom zemi hrozí - na základě výstrahy CIA - teroristický útok Al Kajdy chemickými či biologickými zbraněmi, nejspíše na americkou či ruskou ambasádu. To vše je důležité připomenout při pohledu na politické dění v Turecku, které začalo před týdnem.
Zatím jen scénáře
Jen krátce pro rekapitulaci. V neděli 7. července podal demisi turecký vicepremiér Hüsamettin Ozkan. V pondělí a v úterý vystoupilo z vlády dalších pět jejích členů. K nim se pak přidalo třicet vládních poslanců a po vzoru ministrů opustili Demokratickou levicovou stranu (DSP) premiéra…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
