Nejen v médiích v předvolebních týdnech hořela diskuse o tzv. Benešových dekretech a politici si vyměňovali ostřejší komentáře na adresu morální způsobilosti té či oné strany. Česko-německé vztahy už v poslední době musely vydržet opravdu mnoho a stalo se téměř pravidlem, že jednotlivá gesta či názory jejich aktérů jsou málokdy vnímána jen tak - bez postranních úmyslů. Přitom tam, kde se daří postranním úmyslům, bývá zpravidla i živná půda pro konspirace všeho druhu. Je proto jenom přirozené, že s jistou podezřívavostí přistupovala veřejnost z jara letošního roku i k deklarovanému záměru české vlády vydat za peníze ze státní pokladny ještě do voleb věcnou historickou sumu k otázkám odsunu sudetských Němců. Obezřetnost se ještě zvýšila, když se ukázalo, že někteří z historiků se o své údajné nominaci mezi autory knihy dozvěděli teprve z tisku. Slíbená kniha s neutrálním názvem Rozumět dějinám spatřila světlo světa těsně před volbami. A jak to tedy dopadlo ?
Rozumět sobě
Při posuzování díla autorského kolektivu českých historiků a právníků se před každým čtenářem dříve či později otevře stěžejní otázka: umožňuje nám tato kniha dějiny spíše prožít či použít? Jinak řečeno, je součástí dnešní podoby česko-německých vztahů v duchu shora líčeného, anebo se nad tuto koncepci postranních úmyslů dokáže povznést? Že přitom autoři knihy s výkladovými úskalími vztahů počítají, je nesporné. Svědčí o tom i závěrečná poznámka, shrnující současné interpretace…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
