Japonsko posedla fotbalová horečka. Stačily tři úspěšné zápasy na mistrovství světa a národ milovníků baseballu a suma se přes noc zbláznil do sportu, který tu donedávna většina lidí znala pouze z televize. Francouzský kouč Philippe Troussier, jenž stojí v čele japonského týmu už čtyři roky, je oslavován coby národní hrdina a střelec Džuniči Inamoto, jehož gól v utkání proti Rusku dovedl Japonce k historicky prvnímu vítězství v turnaji, si teď v popularitě nezadá s nejslavnějším baseballistou Ičirem Suzukim. Na tribuně jokohamského stadionu se objevil dokonce i nepříliš oblíbený premiér Džuničiró Koizumi, pro něhož byl zápas vítanou šancí ke zviditelnění. Sytě modrý dres národního týmu se stal jedním z nejžádanějších artiklů, místní mládež odhodila baseballové čapky a po vzoru japonských fotbalistů si houfně nechává barvit vlasy na zrzavo či platinovo.
Morálka je morálka
V přísně tradicionalistickém Japonsku však ani úspěch národního týmu nedokázal zbořit všechny bariéry. Zatímco například v Senegalu dostali školáci i zaměstnanci volno, aby nepropásli zahajovací utkání mistrovství, japonská vládnoucí Liberálnědemokratická strana zamítla návrh, aby pátek 14. června, kdy Japonsko čekal rozhodující boj s Tuniskem, byl vyhlášen státním svátkem. Místní úřady v prefektuře Jamagata dokonce zakázaly zaměstnancům sledovat odpolední utkání v televizi s tím, že by výrazně utrpěla produktivita práce. Navzdory přísné pracovní morálce si přesto tisíce lidí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
