„Žádná ideologie nemohla omluvit tak obrovskou zradu na tomto rozsáhlém krajinném úseku. Asi je to jakýsi nepsaný zákon, který nutí člověka vzdorovat, stát na straně ponížených, zraněných a bezbranných.“ Takto mluvil malíř Bohdan Kopecký o pohledu do znetvořené tváře Mostecka; nazýval to hledačstvím skryté poezie. Pro fotografie brněnského rodáka Jiřího Baláše tato metafora platí beze zbytku. I pro něj se stalo ničené město domovem vyvzdorovaným. V osmdesátém roce minulého století stál autor těchto řádků fascinován před několika Balášovými panoramatickými fotografiemi města, které mu doslova za zády létalo do povětří. Protože: „V souladu se zásadním rozhodnutím předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 2. 11. 1962 schválila vláda zásady likvidace staré části Mostu,“ čtete na záložce knihy fotografií Most Jiřího Baláše (Nakladatelství Hněvín, 2001). Jiří Baláš byl vzděláním vodohospodář, do mosteckého kulturního života vletěl s temperamentem jako meteorit. Soustavně začal fotografovat starý Most a jeho obyvatele začátkem šedesátých let. Během legendárního srpnového týdne v roce 1968 vycházely jeho fotografie ve zvláštních vydáních mosteckého Rozvoje. V normalizaci byl okamžitě vyhozen z místa, zbaven možnosti publikovat a vystavovat. Komunistická tajná policie Jiřího Baláše, jeho rodinu a přátele vystavila obrovskému tlaku. Chtěla získat jeho fotografický archiv, aby mohla vytipovat lidi, kteří se zúčastnili protiokupačního odporu.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
