Ve středu 22. května byl v Praze na Újezdě odhalen pomník obětem komunismu. Dva dny poté se v Jáchymově konalo již třinácté setkání bývalých vězňů komunistických lágrů. Tak si mohou čeští vlastenci připomínat část svých dějin, příběhy o zlu, které sem nedorazilo pouze na tancích okupačních armád. Kdo přijde bez předchozí zkušenosti na Jáchymovsko, může mít problémy. Největší koncentraci koncentračních táborů v Česku, na území velkém pár desítek kilometrů čtverečních, připomíná pomník u kostela na horním konci jáchymovského náměstí, ale v samotném terénu je to horší. Krajina tu působí podobně jako některá místa na Aljašce desítky let po konci zlaté horečky – vegetace pomalu zakrývá rozpadající se těžební zařízení, staré haldy, chátrající baráky… Základní informaci o příčině toho všeho dávají jen stručné tabule naučné stezky „Jáchymovské peklo“: co a proč se tu těžilo (uran pro sovětský jaderný arzenál), kdo tu těžil (převážně političtí vězni) i kde a za jakých podmínek přežíval. Počátkem roku 1953 pracovalo ve zdejších dolech 15 tisíc vězňů a podle věrohodného odhadu každý druhý muž vězněný v Československu v letech 1949–60 prožil alespoň část trestu v některém lágru Jáchymovska. S ideou stezky přišel v r. 1999 Hornický spolek Barbora Jáchymov (www.sweb.cz/barbora-jachymov/index.htm), který získal podporu od karlovarské pobočky Konfederace politických vězňů, Okresního úřadu v Karlových Varech …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
