Máloco má tak blízko pojmu „konec světa“ jako černohorská městečka Plav a Gusinje. Nacházejí se v údolí, sevřeném ze tří stran albánskými a kosovskými horami, nazývanými ne bezdůvodně Prokletije, tedy Prokleté hory. Do hlavního města Podgorice poblíž jadranského pobřeží je odtud vzdušnou čarou jen 50 kilometrů, ale starý, rozhrkaný autobus cestu urazí až za šest hodin. Objede skoro polovinu Černé Hory, aby se vyhnul výběžku Albánie s městečkem Vermoš a dvou a půl tisícovým „prokletým“ vrcholům. Plav a pět kilometrů vzdálené Gusinje mají k zbytku Černé Hory daleko, a to nejen kvůli fyzickým překážkám.
Veteráni z Bosny
Údolí, obývané srbochorvatsky hovořícími slovanskými muslimy a hrstkou Albánců (dohromady tu žije asi 15 tisíc osob), dobyli Černohorci po velkém krveprolití až v roce 1912. Do té doby si místní vládli víceméně sami – měli svého pašu a sultánova jurisdikce sem příliš nedoléhala. Život tehdy určovaly boje s blízkými, leč početnějšími pravoslavnými kmeny, především s Vasojeviči. Rivalita se uchovala dodnes. „Když jedu Andrijevicou, největší obcí Vasojevičů, a na autě mám plavskou SPZ, můžu si být jist, že mě policisté zastaví a začnou otravovat“, vypráví Mustafa, řidič nákladního vozu. Soupeření má i aktuální důvody. Pravoslavní sousedé se vesměs považují za Srby a podporují setrvání 600tisícové Černé Hory ve společném státě se Srbskem. Nadšeně podporovali Slobodana Miloševiče. Řada z nich se dobrovolně hlásila do oddílů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
