Malý domek na konci ulice Na Průhoně ve středočeské obci Třemblaty oddělují od ulice vysoká kovová vrata. Směrem ke vchodu jsou za okny nainstalovaná zrcátka. Na prahu stojí svalnatý muž v montérkách se strništěm na tváři a s nedůvěřivým pohledem v očích. Je to Zbyněk Dudek (45) alias Dvořák, jeden z nejbrutálnějších příslušníků tajné komunistické policie osmdesátých let. Hrůza z dalšího setkání s ním a jeho kolegy z „bicího komanda“ přiměla k odchodu za hranice řadu odpůrců komunistického režimu. „Nikomu jsem nezkřivil ani vlásek, to asi dělali jiní příslušníci. To víte, dejte moc volovi a uvidíte,“ hájí se Zbyněk Dudek. Je nervózní, uhýbá očima a třesou se mu ruce. Sedíme v malé místnosti uvnitř estébákova rodného domku. Pan Dudek zde žije sám se svou nemocnou matkou a živí se jako podnikatel. Všude je cítit až úzkostný pořádek. V kredenci jsou srovnané malované hrníčky, na stole s igelitovým ubrusem leží velká krabice plná tabáku. Předlistopadové časy jsou pro bývalého estébáka Dudka dnes už daleko - prý „něco jako Bílá hora“. „Já se do té doby narodil a za nic také nemůžu,“ říká Dudek. K vysněné Státní bezpečnosti se dostal po vojně, a jak je znát z vyprávění i z pečlivě uchovávaných fotek, byly to šťastné časy: sebevědomý, čerstvě povýšený mladík plný síly se těšil ze svého členství v KSČ a po práci si s kolegy rád zašel na sklenku vína. „Přeci nikdo nemůže věřit tomu, že jsme po šichtě jezdili po nocích a mlátili lidi,“ říká. "Vždyť my tu službu zas tolik nežrali,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
