Poslední květnové úterý dostali u pražského odvolacího soudu dva estébáci pět let za mučení odpůrců předlistopadového režimu. Je to zatím nejvyšší pravomocný trest, jaký české soudy vynesly nad komunistickými zločinci.
Ručník a cejch
V červnu 1981 si politická policie předvolala do své centrály v pražské Bartolomějské ulici malíře a signatáře Charty 77 Zbyňka Benýška. Provinil se tím, že si ministerské inspekci stěžoval (samozřejmě marně) na kruté metody estébáků při předchozích výsleších. Důstojník StB Jiří Šimák donutil malíře posadit se na židli uprostřed místnosti, namočil ručník a chladnokrevně ho zezadu škrtil tak dlouho, dokud oběť neupadla do bezvědomí. Oživení pak provedl přivolaný lékař. O čtyři dny později musel pan Benýšek k výslechu zase: tentokrát ho Šimákův kolega Zbyněk Dudek dlouhé minuty v opakovaných úderech bil do břicha. Estébáci přitom dobře věděli, že jejich oběť má nemocné srdce. Dva měsíce poté si vyslýchaný podal žádost o vystěhování. Třináctého října 1981 si Dudek, Šimák a třetí, dodnes neidentifikovaný, estébák vypůjčili služební vůz a vyrazili na noční akci. V půl druhé v noci zazvonili u Ziny Freundové, jedné z distributorek dokumentů Charty a členky Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Když rozespalá žena přišla otevřít, komando vtrhlo dovnitř. V bytě pak oběť zbili, vyhrožovali jí znásilněním, nakonec ležící na zemi potupně ostříhali a v dobré náladě odjeli. Dochovala se fotografie z druhého dne, kde má Zina…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
