Rámeček
HAFID BOUAZZA se narodil v roce 1970 v Maroku, otec je Berber, matka Arabka. Když mu bylo sedm let, jeho rodina se z ekonomických důvodů přestěhovala do Amsterodamu. Studoval arabskou literaturu na amsterodamské univerzitě, téměř ukončená studia však přerušil před šesti lety po velkém úspěchu svého debutu, knihy povídek „Abdulláhovy nohy“ - dostal za ni cenu Eduarda du Perrona, udělovanou za zásluhy o sblížení kultur na území Nizozemska. (Kniha vyšla v těchto dnech česky v pražském nakladatelství Labyrint.) Po odchodu ze studií začal publikovat články na politická a společenská témata, napsal novelu, dvě divadelní hry a román, v nichž potvrdil svou pověst skutečně talentovaného spisovatele. Kritika na jeho díle oceňuje fakt, že do nizozemského písemnictví vnesl styl a motivy arabské literatury, a také originální jazyk, který má kupodivu kořeny nikoli ve Středomoří, ale v archaické nizozemštině. Hafid Bouazza je svobodný, má čtyřletého syna s Holanďankou, s níž však nežije. Do Maroka se vrací jen zřídka.
Jste nizozemský spisovatel původem z Maroka. Jak byste někomu ze vzdálených končin planety vysvětlil, v čem je rozdíl mezi Marokem a Holandskem?
Kromě počasí je rozdíl samozřejmě v tom, že Holandsko je demokracie. Také v tom, že Maroko je zemí muslimů. Je třeba dodat, že v Holandsku bude za pár let asi víc muslimů než praktikujících katolíků a protestantů. Berte ale v úvahu, že nejsem na Maroko žádný expert, ta země je pro mě už…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
