Kdyby dnes žil Hieronymus Bosch, slavný středověký nizozemský malíř, autor fantaskních obrazů se spoustou svérázných lidských figurek a zrůd, mohl by se dobře inspirovat holandskou politickou scénou. Je tu odcházející, ukřivděný premiér Wim Kok, vedle něj jásající šéf křesťanských demokratů podobný Harrymu Potterovi, krev na lebce zavražděného holohlavého šviháka Pima Fortuyna sotva zaschla a jeho nová strana - druhá nejsilnější v novém parlamentu - se stala nepředvídatelnou smečkou politických sirotků. Přesto výsledek voleb z minulého týdne není alegorií apokalypsy, nýbrž varováním, že pouhý blahobyt lidem ke spokojenosti nestačí. Holanďané chtějí také bezpečnost. Chtějí mít pocit, že je někdo bere vážně, když řeknou, že jim vadí zácpy na dálnicích. Chtějí mít pocit, že jim nevládnou chladní technokraté. Vzhledem k převratnému předvolebnímu dění lze říct, že hlasovali srozumitelně - pravicové strany na celé čáře pokořily levici. A také rozumně, když vyhráli křesťanští demokraté, strana s dlouhou tradicí.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
