Nejtemnější proroctví na adresu eura pronesla baronka Margaret Thatcherová: v roce 1998 předpověděla rozpad eurozóny do tří let. Lhůta vypršela poslední den uplynulého roku. Jak to dopadlo, je obecně známo: projekt společné evropské měny je naživu a daří se mu dobře. Rozklížení Evropy či přímo vojenský konflikt kvůli sporům uvnitř eurozóny, jak sýčkovali skeptici, není v dohledu. Nový rok 2002 naopak přinesl spektakulární úspěch. Až nečekaně hladce byly do oběhu zavedeny euromince a eurobankovky, které s definitivní platností - tak se to aspoň dnes jeví optimistům - nahradí marky, franky, liry, escuda, pesety či drachmy (a někdy v letech 2006–2010 i českou korunu). O tom, že Evropa před pár dny dovršila epochální revoluční změnu, není sporu. Ale co přijde dál? Nastane automaticky „vývojově vyšší stadium“ prosperity, blahobytu a míru? I příznivci eura jako Wall Street Journal a The Economist varují: velký experiment má i svá rizika a nebezpečí. Není nakonec vyloučeno ani to, že se baronka Thatcherová spletla jen o pár let.
Svrhněte dolar!
Jaké je euro ve srovnání s tím, co před jeho zavedením v lednu 1999 slibovali evropští politici? Při listování starými novinami lze nejčastěji narazit na víru, že nová měna zbaví dolar jeho „všemocné nadvlády nad finančním světem“. Výsledek? Tak napůl. Euro si oblíbili dlužníci, ale centrální banky zůstaly opatrné. Evropská měna uspěla na mezinárodním trhu státních a podnikových dluhopisů (rekord přineslo první…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
