Do Evropské unie chceme i musíme. To tvrdí velká většina českých politiků. I když se nám na EU leccos nelíbí, alternativa vůči našemu členství neexistuje. Tuto mantru až do minulého týdne opakovali i čeští euroskeptici, tedy ti, kteří se sami pasují na eurorealisty. Od středy je tomu jinak: Václav Klaus se na volebním mítinku vůbec poprvé jasně vyslovil proti vstupu České republiky do EU - nezaručí-li nám Unie nějakým zvláštním krokem platnost tzv. Benešových dekretů. Jde o největší posun v českých pozicích vůči Evropské unii od pádu železné opony.
Klausova mládež
Takže konec nejasností, řečnických otázek a mlhavých formulací. Před dvěma měsíci Václav Klaus strašil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes „revizí vlastnických práv a koneckonců i teritoriálního uspořádání“ ze strany Německa a Rakouska. V čem tato hrozba spočívá? Na to odpovědět odmítl. Před třemi týdny, na startu volební kampaně ODS v Liberci, varoval, že „nesmíme jako někteří chtít jednat s panem Posseltem“. Ať už ho bral jako evropského poslance, nebo jako šéfa Sudetoněmeckého krajanského sdružení, hovořil o konkrétním zástupci konkrétních dílčích institucí, na kterých se leckomu leccos skutečně líbit nemusí. Proti gustu žádný dišputát, že ano. Ale když se teď postavil proti vstupu Česka do Evropské unie, postavil se proti nejvitálnějšímu zájmu této země, proti jejímu národnímu zájmu, který jinak tak vášnivě hájí. Klaus už přestává být pouze ješitný, profesorovatý a dědkovatý, stává…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
