Po čtyřech letech se opět blíží volby. Z pohledu liberálně orientovaného voliče je to ale spíš tragédie než důvod k radosti. Politické strany totiž opět nabízejí jen programy, které si v případě realizace vyžádají další regulace, zákazy a růst daní.S trochou nadsázky tak lze říci, že nás opět čeká reálný socialismus. Ten totiž de facto nebyl ničím jiným než k dokonalosti dovedeným systémem sociálního státu, založeným na víře, že svět musí být spasen a ostatní mají povinnost tomuto cíli obětovat majetek i svobodou.
Rozpínavý stát
Nad výdělkem by splakal každý, kdo by hledal ve volebních programech či činech politických stran naplnění vize, podle níž má společnost směřovat ke stále větší svobodě, stát nemá právo násilím přerozdělovat majetek mezi občany nebo je nutit platit za služby, které nepožadují - protože nedobrovolná solidarita není solidaritou, ale násilím. Všechny strany totiž usilují o pravý opak a ohrožují tak zdejší demokracii.Ačkoli se takové tvrzení může zdát přehnané, není tomu tak. Společnost se totiž vždy nachází ve stavu prolínání svobody s totalitou. Ta se projevuje dvěma hlavními symptomy: zabíráním majetku prostřednictvím vyvlastnění (komunistický model), nebo formálním ponecháním majetku vlastníkům, ale odejmutím možnosti svobodně rozhodovat o jeho využití (fašistický model). V obou případech je výsledek totožný: dochází k popření práva disponovat s majetkem, brát z něj výnosy, svobodně jej užívat či směňovat a následně k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
