Lesy jsou stále prudším tempem ničeny a jejich plocha dramaticky klesá, varují nevládní organizace. Svá slova dokládají čísly, jež nelze brát na lehkou váhu. Způsob poškozování je ale v různých částech světa odlišný. V Africe a Jižní Americe ustupují pod pilami dřevorubců deštné pralesy rychlostí tři čtvrtě hektaru za sekundu. Jen o málo méně drastický je osud lesů na Filipínách, Sibiři či Ukrajině. V takovém kontextu může vypadat jako skvělý fakt, že v České republice již více než sto roků lesa naopak přibývá (mezi lety 1950–99 se zvýšila plocha lesůo 6 %). Zdání ale klame.
Kyselý les
Plocha, kterou les zabírá, se sice opravdu zvětšuje, jeho kvalita je však stále horší. Především vinou toho, že se vytrácí porozumění pro to, co se vlastně v lese děje, v minulosti dělo a dít bude.Velký vliv na poškození smrkových horských lesů, a o ně jde především, měly a vlastně stále mají vysoké emise oxidu siřičitého (SO2), které vznikají při spalování hnědého uhlí. Vysoké koncentrace v ovzduší hubily smrky od 50. až do poloviny 90. let. V uplynulých deseti letech se tyto emise snížily o 85 %, stav lesů se ale nijak nezlepšil. Ukázalo se tak, že hlavní příčinou chřadnutí horských lesů dnes není aktuální stav ovzduší, ale dlouhodobé okyselení lesních půd, které mají na svědomí kyselé deště.Zatímco vysoké koncentrace SO2 dokázaly zahubit smrky během několika hodin, kyselý déšť působil na půdy dlouhá desetiletí. Postupně tak vyplavil prvky nezbytné pro růst…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
