V těchto dnech není lehké psát o hospodářsko-politické situaci Argentiny: události někdy mají tak rychlý spád, že se žurnalista se svým popisem a svými analytickými vývody beznadějně zpožďuje. Zdejší neustálé změny jsou podmíněné hlavně tím, že se prezident Eduardo Duhalde nevyznačuje cílevědomostí, nesleduje jasnou politickou a ekonomickou linii, nýbrž jen reaguje na dění - a i to často rozporně anebo bezhlavě.
Nezvládnutelné úkoly
Tento článek byl právě dopsán, když ministr hospodářství Remes Lenicov - v dnešních podmínkách nejdůležitější člen kabinetu a první muž po prezidentovi - podal demisi (a s ním další ministři). Rozhodl se k tomu po delším váhání, když v parlamentu narazil na odpor proti některým chystaným nepopulárním finančním opatřením. Ví se, že odstupující ministr má k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) poměr o něco realističtější, a proto i vstřícnější než hlava státu, o které zlé jazyky tvrdí, že jí to myslí dogmaticky, perónisticky, pomalu a někdy i málo. Už drahnou dobu mohou argentinští spořilové a dokonce i majitelé obyčejných běžných účtů jen velmi omezeně disponovat svými prostředky (Respekt č. 8/2002). Tato omezení platí s různými nepodstatnými obměnami dosud: bankovní zákazníci zůstávají „v kleci“. Mnozí si to nenechali líbit a šli k soudu. Řada soudních rozhodnutí v posledních týdnech skutečně potvrdila, že konkrétní banka musí konkrétnímu zákazníkovi-žalobci vyplatit veškeré jeho pohledávky. V důsledku toho, ale i pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
