Na sklonku padesátých let uveřejnili Karlu Neprašovi v Mladé frontě kresbu. První publikované dílo. Karel noviny doma nastražil, aby si jich všiml jeho otec, slušný bankovní úředník. Po večeři Karel Nepraš st. na syna zavolal: To jsi kreslil ty? - Ano, tati. - Kolik dostáváš za takovou kresbu? - Padesát korun, odpověděl hrdě Karel. Otec sáhl do šrajtofle: Tady máš stovku, a ať se to víckrát neopakuje. Od těch časů uplynulo přes padesát let. Teprve nyní víme, že se to opakovat nebude. Co Karel Nepraš znamenal pro české sochařství, bylo v deseti dnech minuvších od jeho smrti řečeno mnohokrát. Nebudu to rozmělňovat.
Blues pro Karla Nepraše
A tak nám bylo
když jste umírali
jako když
břízu nařízneš
a šťávu saješ z ní
již po léta jsme sáli
A tak nám je
když nám umíráte
Tomalíku
Vyleťale
Mejlo a Stankoviči
Lopatko
Jiří Němče
Sadovský
Plíšková…
Ach Pane
rakovinu v duši má
každý z nás
nemocnou duši má
každý z nás
Co s tím uděláš?
Autor je básník.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
