„Jak se máš?“ zní počátek většiny rozhovorů a z reakce dotázaného lze poznat, kudy se bude ubírat další rozhovor a jestli se ho vůbec podaří navázat. Na stejnou otázku odpovídá i brněnský sociolog Ivo Možný ve své nejnovější knize Česká společnost, kde hodnotí dvanáct let postkomunistických změn. A jeho odpověď zní: „Dobře, ale…“ Vzhledem k tomu, jak Češi obvykle nadávají na poměry, je to reakce neobvykle vstřícná – a o poměrech v Česku lze s Možným vést rozhovor bez obav.
Zdraví a hloupí
Svými originálními knihami, kterými popisuje vývoj české rodiny i společnosti posledních padesáti let, zaujal brněnský sociolog Ivo Možný i širší veřejnost. Výjimkou nebude ani poslední z nich. A to i přesto, že hned v úvodu Možný čtenáře varuje: určitě se od něho nedozví nějakou konečnou pravdu. On jen po vzoru dávnověkých šamanů hodlá „z malých náznaků a nepatrných střípků smysluplných sdělení poztrácených v chaosu složit obraz světa, který by střípky uspořádal v soudržný celek“. I to je ale užitečné. Neexistence byť jen dílčího obrazu světa by člověka „odsoudila k jednání, jehož důsledky nedovede nikdy plně dohlédnout“. Takové riziko sdílí s totálně neinformovaným pračlověkem i člověk 21. století, který naopak jen obtížně čelí informačnímu přívalu. Možného kniha dělí svět na osm částí a hodnotí, jak se polistopadové změny povedly v jednotlivých oblastech. Autor by nejspíš odmítl tak zjednodušovat, aby jednotlivým oblastem přiřazoval školní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
