Na prahu 21. století pro nás není nic významnějšího, než poznání vlastní planety - a ideálním nástrojem tohoto poznání jsou umělé družice. Evropa to chápe: prvního března vynesla raketa Ariane na oběžnou dráhu družici Envisat - nejmohutnější vesmírnou observatoř zaměřenou na Zemi. Projekt, do kterého Evropská unie investovala během minulých patnácti let dvě miliardy eur, má tedy úspěšný start za sebou.
V deset ráno na nebi
Ať chceme nebo ne, stále častěji si musíme připomínat, že všichni žijeme na jedné planetě. I lokální záležitosti obvykle mají vliv na globální dění a drobné změny přírodního prostředí mohou mít globální účinek - ale jaký? A jakou část způsobuje lidský faktor a jakou přírodní? Stejně tak začínáme tušit, že industrializace v jedné části světa může drtivě dopadat na život ve vzdálených zemích, byť právě jejich vlády úzkostlivě dbají na ekologii. Leccos víme i o vzájemném ovlivňování jednotlivých světadílů, nicméně o mechanismu globálních změn a vzájemném propojení tří ze čtyř starověkých živlů - totiž vody, vzduchu a země - máme zatím jen kusé vědomosti. Skvělým pomocníkem v průzkumu těchto souvislostí jsou umělé družice - už proto, že z vesmírného nadhledu nejsou vidět hranice vytyčené národními zájmy. Evropská unie proto již čtvrt století úspěšně rozvíjí program výzkumu a využití kosmického prostoru. A teď práci završila startem družice Envisat, na jejímž vývoji se podílelo padesát evropských podniků. Tato osmitunová „krabice“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
