Vládní nápad, aby Novou huť – a případně i Vysoké pece a Vítkovice Steel – koupil britsko-indický magnát Lakshmi N. Mittal, není špatný. Mittal má renomé podnikatele, který kupuje ztrátové státní podniky a rychle je přivádí k zisku. Navíc je specialista na tzv. minihutě – jedna taková stojí v Nové huti a firma ji už několik let neumí naplno rozjet. Jsou tu ovšem některá „ale“. Byznysmen loni poprvé zavřel větší podnik (v Irsku) a akcie jeho Ispatu International se na burze propadly z 30 na 1,5 dolaru. A stále nad ním visí podezření z „kupování“ politiků: většina britských deníků totiž dává do souvislosti Mittalův loňský dar pro vládnoucí labouristy a následný přímluvný dopis premiéra Blaira, s jehož pomocí magnát loni vyhrál soutěž o rumunské hutě.
Carnegie mezi Kazachy
Bez ohledu na současné potíže je osobní vzestup Lakshmiho Mittala impozantní. Bylo mu něco přes dvacet, když převzal rodinnou ocelárnu v Kalkatě – dnes v jedenapadesáti řídí čtvrtou největší hutní skupinu na světě. The Economist, který ho před čtyřmi lety v nadšeném článku přirovnal k ocelářské legendě z 19. století Andrew Carnegiemu, připomíná Indovy počáteční úvahy. Kam směřuje celá branže? K úspornějším minihutím (jejich podíl na světové produkci skutečně za posledních třicet let stoupl z 14 na 35 %). A co tyto provozy potřebují? Šrot nebo jeho kvalitnější náhražky. Z toho důvodu se Mittal od konce 70. let zaměřuje na minihutě a na zmíněné suroviny.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
