Co lze čekat od toho, kdo se bojí
Zbyněk Petráček má obavy, „co může čekat společnost, která má z Německa a Benešových dekretů takový strach“ (Od idiotů k vyhnání, Respekt č. 9/2002). Jedná se o malomyslnost, nebo nám chce autor jenom sdělit, že stávající vláda „poškozuje zemi“? Věc je jistě vážná, zdaleka to však není jen zásluha (či vina) Miloše Zemana nebo Václava Klause. Spolu se Zbyňkem Petráčkem si totiž lze klást také otázku, co může čekat rakouská společnost, která se problému nacistického bezpráví dovedně vyhýbá více než půl století, a co může čekat společnost maďarská, jejíž premiér neváhá přijít ve vhodnou chvíli se svou troškou do mlýna. Sebevědomí společnosti se zkrátka patrně zakládá na něčem jiném, než pan Petráček soudí.
Jan Kopecký, Vídeň
Spojenec, nebo oběť?
Robert Schuster se v článku Oběti a spojenci (Respekt č. 5/2002) pokouší Čechům vysvětlit roli Rakouska v třetí říši. Jeho pokus bych rád doplnil o několik dalších informací. Když v roce 1933 kancléř Engelbert Dollfuss zavedl v Rakousku autoritativní stát, ukončil tím velkoněmecké ambice předchozí vlády. Tím si znepřátelil Německo i rakouské nacisty, kterými byl nakonec v červenci 1934 zastřelen. Při porážce tohoto pokusu o puč zemřelo více než sto Rakušanů. Již tenkrát se tak projevil dvojí charakter nacistické agrese proti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
