Nad odpovědí, jak by měl vypadat úředník demokratické země,není třeba váhat: vzdělaný,schopný,neúplatný,pracovitý, loajální a k občanovi vstřícný. Co k tomu ideální úředník potřebuje? Dobrý plat, perspektivu a jistotu, že ho žádný příští šéf nevyhodí jen kvůli politickým názorům. Ani nad ním nesmí chybět bič, který ho nutí pracovat stejně usilovně a profesionálně pro jakoukoli demokratickou vládu. Bude takových úředníků víc, když začne platit klíčový zákon o státní službě, který vypracovala vláda a který začne ve čtvrtek po obědě projednávat sněmovna? Nejspíš ne. Zjevně bude potřeba vymyslet jiný postup.
Úředník Jeho Veličenstva
Nejdůležitějšími zákony bývají obvykle ty na první pohled nejnudnější. O úřednickém zákoně to platí dvojnásob. Prokousat se desítkami stran textu naplněného byrokraticko-právnickým žargonem rozhodně není čtení na zimní dovolenou. S únosnou mírou zjednodušení lze říci: zákon je svou povahou zjevně kariérní. Státní službu a zvlášť její vyšší posty uzavírá zájemcům zvenčí, téměř podle hesla „co si kdo vysedí, to má“. Zavádí pro státní zaměstnance od náměstků ministrů směrem dolů definitivu, a přitom ničím nenahrazuje dosud platné lustrační zákony.Opozici, včetně té smluvní z ODS,se takový model nelíbí, radši by viděla tzv. poziční řád. Je o něco pružnější, například by umožňoval hlásit se do konkurzů na místa představených i lidem zvenčí a nutně by neobsahoval definitivu. Ideálem, který by měl zákon jedním či druhým…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
