Když se Jan Bubeník s Ivanem Pilipem vrátili před třemi týdny z vězení, žádná velká oslava se nekonala. Jako by jejich příběh nebyl příliš zvláštní. Vezli kubánským disidentům počítač a tužky, jenže byli zadrženi policií a diplomatům trvalo dost dlouho, než je dostali z vězení.Většina rodáků je také neobdivuje: proč sami lezli do takového maléru? Takže zájem o celý případ se vytratil během pár dnů. Musí být nějaký důvod, aby veřejnost tak rychle ztratila zájem o takovou dobrodružnou historku.
Vše pod kontrolou
Jan Bubeník a Ivan Pilip se z Havany vrátili velmi unavení. Nejvíce jimi prý ve vězení otřáslo, když si uvědomili, že se dostali do rukou nikomu se nezodpovídajícího čtyřiasedmdesátiletého diktátora. Záleželo pouze na jeho rozhodnutí, co se s nimi stane. Oba se tak znovu setkali s hrozbou, která je přítomná v každé moderní zemi. Všude na světě disponuje státní aparát dostatečně silnými nástroji, aby mohl mít jednotlivce, nějakou komunitu a celý národ ve své moci a pod víceméně úplnou kontrolou. Záleží pak na jediném diktátorovi, vládnoucí mafii či anonymním úředníkovi, který rozhodne, co se stane tomu, kdo se připlete do mocenského soukolí. Je pravda, že v civilizovaných zemích stát zpravidla nesmí své možnosti využít, protože tomu brání pevná kulturní, společenská a politická pravidla. Bohužel nefungují zcela samozřejmě. Obrovský šok zažila křesťanská Evropa před šedesáti lety, když se německý stát rozhodl vyhladit Židy. Technicky to bylo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
