Proč věřit čínským prokurátorům?
Navzdory zprofanovaným výrokům některých politiků z poslední doby si myslím, že litera zákona se opravdu dodržovat má. Kdyby se jí drželi i její strážcové, pak by váhání nad nezáviděníhodným osudem pana Čua (viz článek Co s panem Čuem, Respekt č. 6/2001) bylo zbytečné a debata o možnosti jeho vydání do Číny bezpředmětná. Pokud mu však podle všeho hrozí trest smrti, pak by jeho vydání bylo nejen v rozporu s mezinárodními úmluvami, které Česká republika podepsala, ale i s jejími vlastními zákony.Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky říká v paragrafu 179 jasnou řečí následující: „Rozhodnutí o ukončení pobytu nelze vykonat, pokud by byl cizinec nucen vycestovat nebo byl vyhoštěn … do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti.“ Jistě, sotva kdy se asi dozvíme, zdali pan Ču podporoval studentské aktivisty nebo opravdu jen vykrádal vlaky, ale sama reálná hrozba trestu smrti zakládá nejen důvod k nevyhoštění, ale přímo k poskytnutí azylu. Je povinností demokratických států, které se s tímto středověkým prostředkem společenské pomsty rozešly, zabránit jeho uskutečnění všemi prostředky, ať už je to kdekoli na světě. Zvážíme-li vlastní zkušenost s totalitními režimy, pak z čistě lidského hlediska se sluší věřit spíše jejich obětem než prokurátorům, byť si pozvou na pomoc samotný Interpol.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
