Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Od státního molocha k veřejné službě

„Doufám, že tento krok ukončí absurdní situaci v České televizi, že podivné slůvko ,stávka' zmizí z obrazovek a že konečně zase nastane normální situace, která odpovídá kultivované společnosti.“ Těmito slovy ukončil minulý pátek krátce po poledni předseda sněmovny Václav Klaus tajnou volbu prozatímního ředitele České televize. Poslanci si jak známo vybrali dlouholetého televizního producenta Jiřího Balvína (48). Nástupce zkrachovalého ředitele Hodače už za čtyřiadvacet hodin splnil své vstupní sliby: odvolal ředitelku zpravodajství Janu Bobošíkovou, vzal zpět výpovědi vzbouřeným zaměstnancům, potvrdil výplatu zadržovaných mezd za leden a ukončil stávku. To ale k normalitě nestačí. Českou veřejnou televizi dnes totiž na rozdíl od Klausem zmíněné „kultivované společnosti“ nikdo kromě politiků zvenčí nekontroluje. Veřejnost tak třeba vůbec nemá přehled o tom, za co se v televizi utrácí. Stejně tak nikdo důvěryhodný nehlídá například objektivitu televizního zpravodajství, korupční rizika při výrobě pořadů nebo hrozbu politické manipulace. Prozatímní ředitel má tedy jedinečnou šanci otevřít televizi veřejnému dohledu. Stejně tak ale může vzkázat divákům, aby platili a do ničeho nestrkali nos. Co je v tomto směru možné očekávat od Jiřího Balvína?

Pardon, neslyším

Při úterním veřejném slyšení, v němž se uchazeči o post prozatímního ředitele představovali poslancům, se podobné otázky neřešily. Mluvilo se především o tom, jak se uchazeči zachovali v době stávky, jak se postaví k provizornímu televiznímu rozpočtu a s kým ze zaměstnanců chtějí v případě úspěchu spolupracovat. Jednání sledovalo s přestávkami slabých padesát poslanců. Není koneckonců tajemstvím, že zákonodárci, kteří v lednu pomocí urychleně přijatého zákona o České televizi svůj vliv na největší masmédium ještě posílili, nepovažují debaty o jejím zprůhlednění za zvlášť strhující téma. O místo prozatímního ředitele se ucházelo šest lidí, ve hře ale byli v podstatě jen dva kandidáti: Balvín (navržený částí klubu ČSSD a tiše podporovaný mnohými poslanci ODS) a současný děkan FAMU a zároveň šéfproducent uměleckých pořadů ČT Karel Kochman. Toho navrhli sociální demokraté společně s Unií svobody. Mezi nimi rozhodlo až veřejné slyšení. Zatímco Balvín při něm pevným hlasem vysvětlil sněmovně své představy a zodpověděl veškeré otázky přítomných poslanců, Karel Kochman se překvapivě vyhýbal odpovědím i na ty nejelementárnější dotazy. Zřejmě především i tato váhavost (o tři dny později se objevilo neuvěřitelné vysvětlení, podle kterého Kochman vinou nevysvětlitelné akustické anomálie jednoduše otázky poslanců „neslyšel“) nakonec rozhodla: Balvín porazil svého konkurenta trojnásobným rozdílem hlasů.

Nemám s tím problém

Uklidnění situace, zastavení stávky a slib výplaty zadržovaných mezd, které Jiří Balvín promptně zařídil už během soboty, představuje samozřejmě důležitý krok. S požadavkem větší otevřenosti veřejnoprávní televize to ale bude zjevně složitější. Něco napovídá už jedna z otázek, kterým její nový šéf čelil minulý týden. Týkala se překročení rozpočtu, za které ho před třemi a půl lety propustil z šéfproducentského místa tehdejší televizní ředitel Ivo Mathé. „Šlo jen o jedno čtvrtletí,“ vysvětluje kolizi Balvín. Ve sporu běželo ale především o to, že za Balvínova producentství překročily nasmlouvané zakázky s externími spolupracovníky obvyklou praxi o několik milionů. Rozbujelá spolupráce České televize s externími kolegy navíc patří ke klíčovým tématům jejího hospodaření. Právě tady se podle kritiků nenávratně ztrácejí velké peníze. „Celý rok skončil v plusu. Nemám s tím žádný problém,“ říká stručně Balvín. Obratem slibuje, že televizní hospodaření podrobí důkladné kontrole. Znamená to, že ředitel vyzve ke kontrole Nejvyšší kontrolní úřad (jehož výhoda spočívá kromě zřetelné nezávislosti především v tom, že by si televize nemusela draze platit auditorskou firmu)? Balvín sice říká, že „by se tomu nebránil“, pro nejbližší měsíce nicméně klade důraz na placený forenzní audit. A jak se ředitel dívá na konkrétní případ špatného hospodaření, který na konci loňského roku odhalila vnitřní kontrola v brněnském studiu a který de facto odstartoval televizní krizi? Kontroloři tehdy jak známo odhalili především skrytou reklamu, nehospodárné zahraniční cesty, ve vzduchu viselo podezření z korupce televizních zaměstnanců a ředitel Dušan Chmelíček se těsně před koncem své kariéry pokoušel na základě zmíněných informací odvolat šéfa brněnského studia Zdeňka Drahoše. „Já tu kontrolní zprávu neznám,“ říká k tomu Balvín. Jak rychle se s ní tedy hodlá seznámit? „Nebude to můj nejbližší krok.“

Na to není čas

Kromě hospodaření nelze vynechat ani nastávající debatu o tom, kdo bude televizi kontrolovat a jak bude zajištěna její nezávislost před nevykořenitelnou chutí politiků si ji podrobit. Z tohoto pohledu je totiž ČT dodnes spíše státní než veřejnou institucí. Známý vtip spočívá v tom, že ji sice platí ze zákona povinně všichni majitelé televizního přijímače, ale kontroluje rada, která je podle starého i nového zákona závislá na podpoře jedné komory parlamentu. Kam tato praxe vede, připomněla právě nedávná volba Jiřího Hodače. Ve svobodném světě sice během dlouhých desetiletí vykrystalizovaly značně odlišné způsoby podpory nezávislosti veřejné televize, ale všechny lze shrnout do jednoduchých pouček. Televize například nemůže čelit stížnostem na svou neobjektivitu pomocí politicky dosazené rady. Kritiku musí naopak vyřizovat „nezávislá autorita“, která za svou neovlivnitelnost ručí vlastním jménem (například v severských zemích tuto funkci plní televizní ombudsman, v Německu zase pro změnu skupina všeobecně uznávaných mediálních specialistů, kteří za svou práci nejsou placeni). „Myslím, že kontrola pomocí televizní rady zatím stačí,“ odmítá podobné požadavky Jiří Balvín a podobně vlažně se staví i k otázkám, jak se zachová, až mu budou - podobně jako jeho předchůdcům - volat politici se stížnostmi, že o nich televize dostatečně neinformuje. „Pevně věřím, že se to nestane,“ říká Balvín. Znamená to, že debata o otevřenosti není na pořadu dne? „Televize musí v první řadě začít normálně pracovat. A to nebude hned,“ popisuje svůj pohled na věc nový ředitel. „Teď nemá smysl mluvit o zveřejnoprávňování. Až se všechno vrátí do normálních kolejí, tak se uvidí.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 7/2001 pod titulkem Od státního molocha k veřejné službě