Dohodu čtyřkoalice o společném lídrovi provázely značné porodní bolesti. Cyril Svoboda nakonec prošel jako kandidát krajního kompromisu všech zúčastněných. Zejména v Unii svobody převládalo napětí, které krotila jen velká snaha udržet koalici naživu. Obrazně řečeno, nespokojenost unionistů je doutnákem, který by mohl seskupení ještě potrápit. Zároveň se ale podařilo obnovit naději. Pokud by Svoboda dobře namíchal kombinaci hlavních proudů čtyřkoalice - liberalismu a konzervatismu - může tak přispět ke vzniku politické formace schopné dokončit demokratickou reformu společnosti. Přitom už málokdo věřil, že se něco takového může podařit.
Cena dohody
Čtyřkoaliční jednání, které proběhlo předminulý víkend ve Žďáru nad Sázavou, hrozilo v mnoha chvílích ostudou. Lidovecké tradiční váhání s volbou lídra nevěstilo nic dobrého a rovněž sebevědomí předsedy Unie svobody Karla Kühnla, který chtěl křeslo získat pro sebe,nebralo konce.Výsledek ale předčil očekávání. Najednou se ukázalo, že vůle k dohodě je silnější než pozice stranických vůdců Kühnla a Kasala. Čtyřkoaliční politici opravdu splnili svůj slib ze září loňského roku a neztratili tvář. Už to samo o sobě je velká hodnota, na české scéně málo vídaná. Zkusme si kupříkladu představit, že opozičněsmluvní partneři Zeman s Klausem přepustí část své moci někomu třetímu - lídrovi své tiché koalice. Kasal s Kühnlem tím snad položili základ nové politiky.Do té staré dosud patří dokonale utajovaná jednání o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
