Zaslouží si za své činy někdo zemřít? Máme právo člověka odsoudit k smrti a rozsudek pak vykonat? Tváří v tvář událostem posledních čtyř měsíců je nutné si tyto věčné a nepříjemné otázky opět položit a opět na ně hledat odpověď. Terorista, který má na svědomí životy tisíců lidí, pedofil, který způsobil dítěti nepředstavitelné okamžiky hrůzy před předčasnou smrtí, či pomatený mladík, který se připojením k zločinecké organizaci možná dopustil vlastizrady - mají právo žít, nebo je společnost oprávněna jejich životy ukončit? Moderní liberální humanismus nabízí tuto neuspokojivou odpověď: Je docela možné, že právo na život nemají, připustíme-li ovšem, že my jako jednotlivci, z nichž se skládá naše společnost, máme právo jim život vzít, dostáváme se na jejich úroveň. Tento složitý a osobně těžce prožívaný postoj většiny moderních západoevropských elit poněkud nešťastně zbagatelizoval Zbyněk Petráček ve svém komentáři Finále v Tora Bora (Respekt č. 51/2001), když se na pozadí mého článku uveřejněného v Lidových novinách nepřímo vyslovil pro udělení trestu smrti teroristům.
Ne rituálním vraždám
Ptá-li se Zbyněk Petráček: „Je skutečně odmítání trestu smrti pro teroristy s krví na rukou dokladem ,humanistického liberalismu'? Má mít ochrana práv jednotlivce vždy absolutní přednost před ochranou lidských životů a celých komunit?“ zjednodušuje nejen humanistický přístup, ale i celý problém trestu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
