Islám, druhé největší světové náboženství, nemá jednotné duchovní ústředí. Když prostí věřící hledají poučení nebo radu, obracejí se zpravidla na místní autority, jaké představují islámští učenci (ulamá) či právníci (fuqahá). Někteří z nich jsou uznáváni za autoritativní znalce správné víry a praxe v měřítku celého státu, leckdy i s širším mezinárodním přesahem. Takovéto prestiži se těší například šejch káhirské tisícileté islámské univerzity al-Azhar (dnes Sajjid Muhammad Tantáwí) a také nejvyšší egyptský islámský právník (muftí, dnes Nasr Faríd Wásil). Avšak zřejmě největší dopad v dnešním islámském světě mají slova šejcha Jusúfa al-Qaradáwího, jemuž k jeho slávě a uznání pomohl rozmach elektronických médií.
Venkovský kluk
Moderní doba zkomplikovala systém islámských autorit. Na jedné straně byla podlomena autorita šejchů mystických (súfíjských) bratrstev, kteří kdysi ukazovali cestu věřícím v rozmanitých barvitých okruzích lidového islámu, na druhé straně značné rozšíření obecné vzdělanosti přivedlo nemálo maturantů a vysokoškoláků, včetně mladé technické inteligence, k přesvědčení, že dokáží vykládat Korán a tradice stejně dobře jako absolventi klasických studií islámských náboženských věd. Z jejich řad se pak rekrutují vůdci a stoupenci soudobých radikálních islámských stran, hnutí a konspiračních skupin. Jiná, odlišná forma duchovní autority vznikla z rozšíření moderních médií: tisku, rozhlasu, televize a internetu. Možnost oslovit a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
