Tento týden Poslanecká sněmovna definitivně rozhodne o státním rozpočtu na příští rok. Pozorovatele zvenčí udivuje především naprostý nedostatek zájmu a konstruktivní debaty kolem této procedury. Proč mlčí nevládní sdružení? Kde zůstaly různé zájmové skupiny od zelených až po sdružení penzistů? A co sama vláda - proč nevysvětluje, čeho chce svými výdaji dosáhnout? Proč poslanci nemluví o tom, jak hodlají rozpočet změnit, například ve prospěch svého volebního okrsku? Nejde přitom o maličkost. Navržené výdaje budou stát každého obyvatele včetně nemluvňat 71 500 korun. Lze to říci ještě jinak: stát bude utrácet dvě miliardy korun každý den a 1,4 milionu každou minutu.
Proti velké vládě
V roce 1909 cítil 27. prezident Spojených států William Howard Taft potřebu připomenout Kongresu, že „ústavním smyslem rozpočtu je přimět vládu, aby reagovala na veřejné mínění a zodpovídala se ze svých rozhodnutí“. Taft tato slova rozhořčeně pronesl nad schodkem, který zbyl po jeho předchůdci Theodoru Rooseveltovi. Z dnešního pohledu to byla maličkost: 59 milionů dolarů (v následujícím roce Taft dokázal rozpočet téměř vyrovnat). Od těch dob dosáhly veřejné deficity - ve Spojených státech i obecně na Západě - výšek, o jakých se Taftově generaci ani nesnilo. Pokud se ale prezidentům nepodařilo své hospodaření obhájit, padli i se svým rozpočtem. Stačí se podívat na uplynulá dvě desetiletí. Ronald Reagan uspěl se svou kampaní proti „Big Government“ (přílišnému vlivu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
