Před pár lety běžel v televizích na celém světě včetně Česka dokumentární seriál The Beatles Anthology: rekapitulace kariéry Beatles komentovaná prostřednictvím nově natočených rozhovorů s členy skupiny představovala pro člověka, který si zažil těch pár téměř povinných let okouzlení tvorbou liverpoolské čtveřice a pak písničky a osudy členů Beatles trochu pustil ze zřetele, to byl docela zvláštní zážitek. Z hrdinů časného mládí jako by se během let, kdy se o ně člověk zrovna nestaral, stali takoví strejdové – někdy trochu legrační nebo dokonce politováníhodní. Paul McCartney na některých záběrech vypadal jako předčasně zestárlé dítě, což poněkud kontrastovalo s „fotrovskými“ řečmi, jež vedl naaranžován v jakési přírodní scenérii s kládami – zřejmě někde v parku hudebníkova sídla. Ringo Starr ze všeho nejvíc připomínal sice laskavou, ale přece jen karikaturu světáka. Během vyprávění zhusta používal rozličné modifikace věty „…a tehdy jsem měl strach, že mě kluci přestanou (přestali) mít rádi“, a příběh neuvěřitelného úspěchu Beatles se tak v jeho podání občas bezděčně měnil ve Starrův privátní horror. Zesnulý John Lennon byl přítomen prostřednictvím archivních filmových záznamů. Ty z přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsou jistě pozoruhodným dokumentem ducha doby. Nějaký jiný duch, který by přesahoval hranice dobovosti, se v těch obrázcích ale dal najít jen těžko. Alespoň mně to tak připadalo. Tím, kdo ve filmu působil skvěle, byl George Harrison.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
