Co mají společného středověcí kacíři, dadaisté dvacátých let, radikální levicové hnutí Situacionist International nebo punk rock? Linii spojující tyto časově odtažité body na společnou nit „revolty a vzteku“ demonstrovala v osmdesátých letech kniha Stopy rtěnky amerického spisovatele a publicisty Greila Marcuse. Dnes již legendární práce vychází po letech i v českém překladu v olomouckém nakladatelství Votobia. Marcusovu „bibli přemýšlivého rebelství“ neocení jen ti, kdo mají potřebu oslňovat své okolí trefnými citáty historie: je totiž zajímavá i pro historiky umění, sociology či umělce, kteří hledají historické kořeny cizího i svého vlastního buřičství.
Jsem antikrist
Autor svou knihu charakterizoval jako dílo vynuceného exilu, do kterého ho prý zahnala konzervativní politika prezidenta Reagana na počátku osmdesátých let. Marcus tedy začal zkoumat politická, společenská i umělecká hnutí nejrůznějších historických období, jejichž společným jmenovatelem byla touha obrátit stávající svět naruby. Prvotním impulsem k sepsání knihy byla ale krátká a značně bouřlivá kariéra anglické hudební skupiny The Sex Pistols. „Jsem Antikrist“, křičí Johnny Rotten hned v úvodní větě prvního alba The Sex Pistols: jako kdyby život začínal až v okamžiku odvrhnutí stávajícího stavu věcí. Toto prozření bylo pro miliony fanoušků zprostředkováno právě punkovou hudbou, dovedně kombinující postupy radikální avantgardy a masové kultury. Sotva dvacetiletí The Sex Pistols a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
