„Listy se píšou, když má člověk co psát nebo když chce něco určitého říci,“ oznámil před jeden a půl stoletím Jan Neruda dopisem Aničce Tiché. K tomu ale dodal: „Žvatlej třeba jako dítě, piš, co Ti na jazyk a pod péro přijde; byť to náhodou byl třeba nesmysl dle náhledu Tvého, bude to přece mít svůj a mně příjemný ráz. Napiš mi několik řádek a piš mi vůbec častěji. Jen nehledej zajímavé motivy, nečekej na ně – piš, co Ti napadne.“ V dobách e-mailů a krátkých textových zpráv (sms) jedná podle Nerudových slov každý. Více než něco sdělit se dnes partneři v komunikaci snaží udržet vzájemný kontakt. Podle kritiků to není pouze roztomilé. Hrozí tím i značný úpadek lidské kultury.
Buď na příjmu
V polovině devadesátých let 20. století se začal běžně užívat internet a dnes ho má k dispozici každý sedmý Čech, hlavně vzdělanější, majetnější a mladší obyvatelé měst. O něco později se prosadily mobilní telefony, které dnes vlastní každý druhý Čech, včetně školáků a penzistů. „Komunikace pomocí e-mailů se stále hodně podobá tradičním dopisům,“ tvrdí ředitel Ústavu pro jazyk český Jiří Kraus. Formu e-mailů přirovnává k formulářům. „Životopis před deseti lety vypadal jako slohové cvičení. Dnes se požaduje strukturovaný životopis, v heslech, ne v celých větách, nejdůležitější informace jsou v čele a sestupně řazeny podle významu. A stejně heslovitě a pragmaticky se píše e-mail.“ Netiketa, pravidla slušného chování na internetu, tuto stručnost a heslovitost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
