Po letech, kdy anglickou románovou produkci nejlépe zastupovali spisovatelé, kteří pocházeli z někdejších britských kolonií, zazářil počátkem devadesátých let opět rodilý Brit, byť s francouzsky znějícím jménem Louis de Berni‚res (nar. 1954). Jeho vstup do literatury byl razantní a nesmlouvavý: v podstatě co román, to prestižní ocenění (Cena spisovatelů Britského společenství), přičemž ze čtvrtého románového díla, Mandolíny kapitána Corelliho, se stal bestseller, který se záhy dočkal i filmové podoby v režii Johna Maddena. Naposledy snad něčeho podobného dosáhl v šedesátých letech John Fowles s Francouzovou milenkou. Dnes už je de Berni‚res známý i u nás. Do češtiny byly přeloženy dva jeho romány: Mandolínu uvedlo na knihkupecké pulty nakladatelství BB art na veletrhu Svět knihy 2000, autorovu prvotinu Válka o zadnici dona Emmanuela na témže podniku letos. Je tedy načase položit si otázku, nakolik tento úspěšný romanopisec doopravdy naplňuje obraz, jaký o něm jeho dosavadní kariéra vytváří, a zejména zda můžeme Mandolínu kapitána Corelliho, prozatímní vrchol jeho tvorby, pokládat za opravdu velký román anglické literatury devadesátých let.
Hra detailů
Inspiraci ke svým prvním třem knihám, které tvoří volnou trilogii, čerpal Louis de Berni‚res během ročního pobytu v Kolumbii, kde nabíral životní zkušenosti po nepříliš zdařilém pokusu studovat na britské Bradfield College. Prvotina, vydaná v roce 1991, ukazuje, v čem tkví autorův…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
