Pro popis dojmu, který se na nás občas valí při pohledu na současnou českou krajinu, se skvěle hodí anglosaský termín „visual pollution“. Lze ho přeložit jako „znešvaření“ nebo „pohledové znehodnocení krajiny“ a rozumí se jím například situace, kdy na pěkné planině postavíme ošklivý billboard a tím si zkazíme výhled do krajiny. Pro nás je aktuálně důležité slovo „pollution“, které mimo jiné znamená „zneuctění“ či „znesvěcení“. Donedávna byla „krása“ krajiny či města vnímána jen jako jakýsi „luxus“. Jenže dnes vidíme, že pozemky s výhledem na město jsou až dvojnásobně dražší než místa, jejichž obzor ohraničuje průmyslová zóna. To znamená, že estetika města není jen staromilským pocitem: je to samozřejmě i finanční hodnota. Existuje řada pokusů, jak ji vyjádřit. V jejich rámci se kupříkladu provádí sociologický výzkum obsahující dotazy, kolik by byl „vzorek“ ochoten obětovat, kdyby se v jeho okolí neotevřel velkolom nebo nepostavily výškové budovy, které změní obzor. Padesát nebo sto korun ročně? Odpověď není snadná, ale směr podobných výzkumů je jasný: je to reakce na skutečnost, že krajina okolo nás, předměstí nebo centra mnoha měst jsou stále ošklivější. Většinou je tomu tak proto, že nám někdo uzmul kus půvabu, který kdysi patřil všem. S estetickými pojmy se ovšem těžko zachází a pro názornost je někdy lepší pokusit se je převádět do řeči peněz. Horizont je věc veřejná. Všichni rádi kloužeme pohledem po linii, kde se země dotýká nebe. Proto stavíme a radostně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
