Pro někoho je důležité, kdy začne pozemní ofenziva, jiného spíš zajímá, zda věci musely opravdu dojít tak daleko, aby světová supervelmoc bombardovala jednu z nejchudších zemí světa ve jménu boje proti terorismu. Mnozí Američané soudí, že to bylo neodpustitelné selhání mechanismů, které z Ameriky dělají hrdé a svobodné srdce moderního světa. Jimmy Carter kdysi řekl: „Amerika nechce vytvářet nové římské impérium. Musíme mít vizi něčeho lepšího.“ Zatímco například Hollywood bude jistě pevně stát za politikou Bushovy administrativy, pak prominentní nezávislí autoři mají zcela jiné názory.
Nový padouch
„Když máte tak rádi Tálibány, proč je nemáte v New Yorku?,“ ptá se rozzlobená Afghánka Angličanky v rozhovoru o tom, proč Američané prodávají do její vlasti zbraně. „Nebojte se, už jsou na cestě,“ odpovídá Angličanka. Tohle není skutečnost, ale divadlo. Americký dramatik Tony Kushner psal svou hru Homebody/Kabul čtyři roky. Premiéra je naplánována v New Yorku na letošní prosinec. Po jedenáctém září se nakrátko uvažovalo o jejím odložení, ale autor usoudil, že „není čas mlčet“. Především proto, že (jak říká jedna z postav, charakterizující uzavřený kruh současné globalizace) „tohle je doba propojování - všechno musí být nějak spojeno. A každé spojení korumpuje, protože "všechno se musí uplatit“. Uznávaný tvůrce Kushner patří k proudu amerických umělců a intelektuálů, kteří vidí současné události skepticky. Mnozí na afghánský problém a na americký podíl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
