V úterý začne útok. Na přesně stanovené cíle v Afghánistánu padnou bomby z amerických bombardérů, do přesně stanovených lokalit se snesou parašutisté, speciální komanda pátrající po stopě Usámy bin Ládina dříve či později najdou strůjce světového teroru a předvedou ho v řetězech před americkou spravedlnost - živého, nebo mrtvého, jak přikázal prezident Bush. Kábulu se zmocní a tálibány vytlačí vítězná Severní aliance (Severní čtyřkoalice, řekl by český skeptik při pohledu na její možné vnitřní pnutí), zbylí teroristé se rozprchnou a Afghánistán se po čtvrtstoletí zařadí do rodiny světové demokracie. Takto by mohl vypadat ideální scénář příštích dnů.Jenže realita je a bude složitější - nejenom kvůli téměř nepředvídatelné situaci na místě samém, nejenom kvůli staré zkušenosti, že v této zemi ještě žádný dobyvatel neuspěl, ale i z vnitřních důvodů Západu a jeho pocitu sounáležitosti se spojenci, jak dosavadními, tak potenciálními. Mnoho lidí na celém světě si klade otázky: Je vojenský úder na území Afghánistánu skutečně nezbytný a zcela zdůvodněný? Je jedinou možnou odpovědí? Máme se s ním ztotožnit? Zde spočívá zřejmě hlavní příčina dlouhého váhání.
Důvod je jasný
Ve čtvrtek uplyne už měsíc od teroristického útoku na New York a Washington, respektive na celou západní civilizaci, záleží na úhlu pohledu. Jak to, že Američané ještě neodpověděli silou? Abychom však mohli uvažovat o datu odvety, musíme nejprve zvážit její cíle a priority. Má úder…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
