Každý rok koncem září ovládne život v Portugalsku letitý rituál. Tisíce lidí ze všech provincií slavnostně putují na severovýchod země, do údolí řeky Douro. Na tamních vinicích tou dobou totiž právě dozrává réva, určená k výrobě světově proslulého portského vína. Pro 25 000 místních vinařů tak začíná měsíc trvající vrchol sezony a brigádníky sjíždějící se k vinobraní vítají s otevřenou náručí. Bez jejich pomoci by se stěží obešli. Hrozny z více než 80 000 speciálních vinohradů je totiž dodnes nutné sklízet pouze ručně. Spíš z nutnosti, než staromilství, protože vinné keře rostou na více než čtyřicetistupňových svazích.
Hlídači moštu
Až sběrači dokončí svou práci, svezou révu ke zpracování do „quintos“, místních vinařství. Zatímco způsob sklizně se po celá staletí téměř nezměnil, probíhá dnes lisování hroznů tradičním šlapáním v betonových žlábcích jen výjimečně. Vinohradníci už dávno přešli na moderní technologie. Dva až tři dni po vylisování mošt kvasí. Vinaři mají pohotovost a nespouštějí z něj oči ve dne ani v noci. Bojí se, že by propásli ten pravý okamžik vhodný k zásahu, který tekutinu promění v portské. Ještě než se stihne kvašením všechen cukr změnit v alkohol, je totiž nutné šťávu v poměru pět ku jedné smíchat se 77% brandy. Kvasný proces se tak zastaví a výsledkem je sladké hutné víno syté barvy a ovocné chuti, s podílem alkoholu kolem 20 %. Takto získané mladé portské přečká v „quintos“ zimu a na jaře se po řece sváží do 100…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
